Sedem svedkov/ Seven Witnesses

Dalším zářezem pro Vlada Müllera v programu našeho festivalu je tento psychologický televizní film spoléhající na komplexní rašomonovský narativ, který však na rozdíl od Kurosawova slavného filmu realizuje na prostoru necelé hodiny. Tato adaptace původně hvězdně obsazené rozhlasové hry vznikla v režii Petera Solana, který do žánru filmu noir přispěl minimálně ještě Mužom, ktorý se nevrátil (1959). Pro jeho tvorbu nejsou alternativní formy narativu až tak vzácné, což je v souladu s celkovou rozmanitostí, která jeho tvorbu charakterizuje, a to i v otázce zpracovávaných témat. Sedem svedkov se obrací k otázce pravdy, osobní zodpovědnosti, odvahy jednat a zároveň nebezpečí pohodlné nečinnosti. Magické číslo sedm, figurující v názvu i struktuře příběhu, pak dozajista není náhodné – jeho kulturní významy, jako vnitřní moudrost či úplnost, naznačují, že Solanův snímek je o něčem více než „jen“ o jednom zločinu a jeho svědcích. (bk)


Yet another notch for Vlado Müller in the program of our festival is presented by this psychological TV film, relying on the complex Rashomon-like narrative structure, which is – unlike in Kurosawa’s famous film – realized in less than an hour. This adaptation of what was originally a star studded radio play was made under the direction of Peter Solan, who had contributed to the noir genre at least with The Man Who Never Returned (1959). Alternative forms of narration aren’t rare in his work, which aligns with the overall diversity of it, including the topics. Seven Witnesses deals with the question of truth, personal responsibility, the courage to act and the dangers of comfortable idleness. The magical number seven, appearing in the title and the story structure, is not coincidental – its cultural meanings, such as inner wisdom or completeness, hint that Solan’s film is about much more than „a single crime and its witnesses. (bk)