Dlouhé loučení/ The Long Goodbye

V první polovině 70. let si Robert Altman systematicky budoval reputaci tvůrce, který aktualizuje, reviduje či přímo rozkládá zavedené žánry. Po válečném filmu (MASH) a westernu (McCabe a paní Millerová) se v roce 1972 dostal k adaptaci románu Raymonda Chandlera Loučení s Lennoxem, kterým se přihlásil k tradici detektivního noiru. Film se od knižní předlohy výrazně odklání a formát detektivky používá jako prostředek společenské kritiky a sebeuvědomělého komentáře k noirovému cyklu a Hollywoodu jako takovému. Zatímco román se odehrává na přelomu 40. a 50. let, film je zasazen do raných let 70., tedy do doby, ze které se po sérii politických atentátů a kontroverzních válečných konfliktů vytratila jakákoliv nevinnost. Philip Marlowe v podání Elliota Goulda působí jako anachronismus; jeho vzhled i vystupování jsou jako z jiného světa a morální kodex, jímž se řídí, je neslučitelný se zkažeností, která prostupuje vším a všemi okolo něj. (mh)


In the first half of the 1970s, Robert Altman systematically built a reputation as a filmmaker who updated, reimagined, or outright deconstructed established genres. After a war film (MASH) and a Western (McCabe & Mrs. Miller), in 1972 he adapted Raymond Chandler’s novel The Long Goodbye, thereby entering the tradition of film noir. The film deviates significantly from the source material and uses the detective story format as a vehicle for social criticism and a self-aware commentary on the noir genre and Hollywood itself. While the novel is set at the turn of the 1940s and 1950s, the film is set in the early 1970s – a time of political violence and controversial war conflicts when all innocence had vanished. Philip Marlowe, portrayed by Elliot Gould, comes across as an anachronism; his appearance and demeanor seem out of this world, and the moral code by which he lives is incompatible with the corruption that permeates everything and everyone around him. (mh)