V neděli vždycky prší/ It Always Rains on Sunday

Už z názvu tohoto britského filmu je patrné, jaké počasí bude provázet jeho postavy. Je neděle 23. března 1947 a neustávající déšť dokresluje pochmurnou atmosféru dělnické čtvrti londýnského East Endu. Bombardování za války za sebou zanechalo spoušť, kterou zatím nikdo nestihl napravit. Lidé se potýkají s chudobou a mají jen málo důvodů k radosti. Uprchlý trestanec Tommy hledá útočiště u své bývalé partnerky, která žije v neuspokojivém vztahu se starším mužem. Film se ale zaměřuje i na další postavy a vytváří plastický obraz části poválečné britské společnosti. Někteří komentátoři jej kvůli depresivní náladě a fatalistickému ladění srovnávali s francouzským poetickým realismem, historik a kritik William K. Everson jej označil za „definitivní britský noir“. Snímek vznikl v produkci slavného studia Ealing během vedení legendárního Michaela Balcona a už v době prvního uvedení šlo o divácký hit. (mh)

The title of this British film makes it clear what kind of weather the characters will face. It is Sunday, March 23, 1947, and the relentless rain underscores the gloomy atmosphere of a working-class neighborhood in London’s East End. The wartime bombings left behind a trail of destruction that no one has yet had time to repair. People are struggling with poverty and have little reason to be happy. Tommy, an escaped convict, seeks refuge with his ex-girlfriend, who is in an unhappy relationship with an older man. However, the film also focuses on other characters, creating a vivid portrait of a segment of postwar British society. Some critics have compared it to French poetic realism due to its depressing mood and fatalistic tone; historian and critic William K. Everson called it “the definitive British noir.” The film was produced by the famous Ealing Studios under the leadership of the legendary Michael Balcon and was a box-office hit upon its initial release. (mh)