Plynové lampy/ Gaslight

Na počátku byla divadelní hra Patricka Hamiltona Gas Light premiérovaná v Londýně v prosinci 1938. Pozitivní ohlas jí zajistil zájem filmových producentů, který vyústil ve filmovou adaptaci uvedenou do kin již v červnu 1940. V režii Thorolda Dickinsona se z látky stal efektivní thriller o mladé nevěstě Belle, která se s manželem nastěhuje do opuštěné vily, v níž se před časem stala brutální vražda. V těchto zlověstných kulisách se již tak podlomené psychické zdraví Belly začne ještě zhoršovat, když – zdánlivě bez příčiny – v domě pohasínají lampy a předměty se beze stopy ztrácejí ze svého místa. Známější hollywoodská adaptace téhož materiálu z roku 1944 vznikla s vyšším rozpočtem a hvězdnějším obsazením (Ingrid Bergman, Charles Boyer, Joseph Cotten), nicméně britská verze příběh vypráví minimálně stejně působivě a věrněji předloze. (mh)

It all began with Patrick Hamilton’s play Gas Light, which premiered in London in December 1938. Its positive reception attracted the interest of film producers, leading to a film adaptation that was released in theaters as early as June 1940. Directed by Thorold Dickinson, the film became a gripping thriller about a young bride, Bella, who moves with her husband into a deserted villa where a brutal murder had taken place some time ago. In this ominous setting, Bella’s already fragile mental health begins to deteriorate further when – seemingly for no reason – the gas lights in the house go out and objects vanish without a trace. The better-known 1944 Hollywood adaptation of the same material was made with a larger budget and a star-studded cast (Ingrid Bergman, Charles Boyer, Joseph Cotten); however, the British version tells the story at least as compellingly and more faithfully to the original. (mh)