Květina v pekle / The Flower in Hell
- 30.8.2025
- 13:30
- sál innogy
- 48/48
- Garantovaná akce
Pozvánka na akci
- Začátek: so 30. srpna 2025
- Čas:13:30 - 15:00
- Místo akce:
sál innogy (hrad – komnata Václava IV.)
sál innogy - Region: Hrad Křivoklát
- Kategorie: Jihokorejský noir
- Kapacita akce:48
Sektor Ostatní29
Účastní se 29
Profily přihlášených účastníkům se u této akce nezobrazují.
Nelze se nyní přihlásit.
Pokud si myslíme, že kombinování žánrů je vlastností pouze moderní korejské kinematografie, Květina v pekle nás rychle vyvede z omylu. Milostný trojúhelník mezi prostitutkou Sonyou a dvěma bratry rozkládá rodinné vazby a zbavuje mladšího z nich posledních zbytků nevinnosti i naivity. Sonya je patrně nejvýraznější femme fatale v dějinách korejského filmu, nejednoznačná, svůdná a destruktivní. Režisér Shin Sang-ok, jeden z nejúspěšnějších tvůrců 60. let, zde maluje znepokojivý portrét lidí na okraji společnosti, ztracených v ruinách zničeného světa. Kulisy opuštěné americké základny působí jako metafora morální i fyzické vyprahlosti. Film mísí melodramatickou zápletku s realistickými, dokumentární záběry, čerpá z poetiky italského neorealismu a vrcholí spektakulárním finále. Květina v pekle je důkazem, že korejská kinematografie už v polovině 20. století dokázala být stejně formálně odvážná jako emocionálně zdrcující. (Dan Krátký)
___________________________________________________________________________________
If we think that genre hybridity is a feature of modern South Korean cinema, A Flower in Hell will correct that notion. The love triangle between prostitute Sonya and two brothers tears apart family relations and strips the younger one of the last shreds of innocence and naivety. Sonya is possibly the most prominent femme fatale in the history of Korean cinema – ambiguous, seductive and destructive. Director Shin Sang-ok, one of the most successful creators of the 1960s, paints an unsettling picture of people at the edge of society, lost in the ruins of the world. The backdrop of an abandoned American base functions as a metaphor of the moral and physical aridity. The film combines a melodramatic plot with realistic, documentary-like cinematography, draws on the poetics of Italian neorealism and peaks in a spectacular finale. A Flower in Hell is a proof that even in the mid-20th century, Korean cinema could be formally adventurous as well as emotionally devastating. (Dan Krátký)

